Třpytivý baletní prosinec

To, že mám ráda balet, je asi těm, kdo tyhle stránky omylem čtou, asi jasné. V prosinci jsem měla hned tři možnosti vidět tuhle fascinující hru lidského těla. Ona představení měla jedno společné. Hodně se třpytila. A ke dvěma z nich složil hudbu Petr Iljič Čajkovski.

Labutí jezero  

The Swan Lake

Vždycky jsem si přála vidět ruský balet, hlavně tedy moskevský Bolshoi, jelikož se říkalo, že je to to nejlepší z klasického baletu. Nevím, jestli to v dnešním světě stále platí, přeci jenom je většina prestižních baletních souborů složením dosti mezinárodní, ale když se naskytla příležitost, neváhala jsem ani minutku. Můj zaměstnavatel (pozn. Stát) se totiž před Vánocemi pochlapil a sehnal lístky na Labutí jezero v podání Petrohradského baletního souboru. A musím říct, že to bylo naprosto magické. Přestože hudba byla ze záznamu a do Brna dorazil jen ten úplně nezbytný počet labutí ☻, tedy nikoli klasický, ale jen základní soubor, mělo to krásnou atmosféru. Primabalerína byla opravdu úplně jiný level, než zbytek ansámblu. Když tančila bílou labuť, byla křehká a zranitelná, a když tančila part černé labutě, byla to dynamika. Kdybych se kukátkem neujistila, že je to stále tatáž osoba, myslela bych si, že je to někdo úplně jiný. Stylem tance, gesty i mimikou. Přesto to mělo jednu chybičku. Je to možná divné, ale já se těšila, až umře. Ta část, kde bílá labuť umírá, je totiž úplně skvělá. Ale bohužel tohle představení šlo cestou šťastného happyendu, což mě zase tak šťastnou neudělalo. Ale bylo to krásné a kostýmy se tak hezky třpytily...
Facts: „Labutí jezero“; St. Petersburg Ballet (Janáčkovo divadlo v Brně), 2014; choreograf Marius Pepita a Lev Ivanov  

Louskáček 

Louskáček

Louskáček je pro mě vánoční hra, kterou s oblibou nacvičují americké školy na vánoční besídky. A chudáci rodiče musí protrpět dvě hodiny dupání neohrabaných dětiček ☻. Viděla jsem ji takhle jednou a stačilo. Pak jsem ji jednou zahlédla náhodou v televizi jako záznam z londýnského národního baletu a najednou to bylo něco úplně jiného. V Brně měl premiéru tento říjen a jedná se o kanadskou verzi, kterou s sebou z Bratislavy přivezl nový ředitel baletu NdB. V Praze dávají jakousi kompilaci s Dickensonovým Vánočním příběhem a ta je prý taky moc hezká, ale tohle je v podstatě ten klasický příběh. Technicky to bylo opravdu povedené a výprava byla úžasná, všechno se třpytilo a hýbalo a tak všelijak. Mám pocit, že vizuální stránka někdy přebila ty skvělá baletní čísla, zejména pak v druhé části. Navíc ne každému asi bylo jasné, co se v druhé části odehrává. Postavu Klárky hrála malá slečna, tudíž absentovala část na plese, kde spolu Klárka a Louskáček tančí, tedy baletí. Na druhou stranu se především v první části objevovalo hodně dětských tanečníků, což mi bylo sympatické. Přeci jenom je to podívaná hlavně pro děti. A ve mně tedy ještě asi velký kus dítěte je.

Facts: „Louskáček“; Janáčkovo divadlo v Brně, 2014; choreograf Fernand Nault, režie André Laprise 

Alenka v říši divů   

Alenka v říši divů je klasické baletní představení Královského baletu v Londýně. Hudbu tedy nenapsal Petr Iljič Čajkovski, ale to nevadí, jelikož je to určitě i tak moc krásný balet s krásnou hudbou. Určitě je to velkolepá podívaná a stojí za těch 250,- Kč, která jsem si na to vyšetřila, ale bohužel jsem ho neviděla. A víte proč? Protože toho bylo v prosinci prostě moc. A já zrovna pekla narozeninový dort. Ale aspoň jsem dneska viděla v televizi ještě jednou toho Louskáčka.