Vánoce
jsou za námi, alespoň tedy Štědrý den, ale o tom až někdy jindy. Teď ještě
musím napravit resty stran prosincového kulturního shonu ☻. Mám kolem sebe
spousty lidí, kteří nemají v lásce jakékoli koncerty nebo jakékoli živé
hraní či zpívání. Pravidlem ale povětšinou bývá, že se nechají jednou ročně
přemluvit a vyrazí na nějakou takovou akci právě v období Vánoc.
Nejčastěji to bývá povinná návštěva školní besídky jejich ratolesti, případně
se jejich účast vyžaduje na koncertech uměleckých škol nebo na půlnoční mši vánoční
(což také často bývá jejich jediná návštěva kostela během roku ☻). I já jsem
letos měla možnost navštívit vánoční koncert
ZUŠ v Litomyšli a bylo to opravdu moc roztomilé. Jelikož na nic
hrát neumím, těžko si mohu stěžovat, že někteří z účinkujících trochu
vrzali ☻. Trochu méně to vrzalo na Vánočním
koncertu Konzervatoře Brno, i když vánoční náladu jsem si zažila spíše až na
tradičním prosincovém koncertu Asonance.
Také jsem byla na vánočním tanečním
večírku a lesk Vánoc jsem si užila i při poslechu swingu v Mahenově divadle,
kde koncertovali Melody Makers. A co
ještě patří k Vánocům? Louskáček.
Tentokrát ruská, trochu dospělejší verze.
Vánoční koncert Konzervatoře Brno
Původně jsem
vůbec neplánovala jít, ale lupen za 50 Kč mě přesvědčil. A také to, že se měla
hrát Gershwinova „Rhapsody in Blue“. Jednalo se o koncert studentů brněnské
konzervatoře, konkrétně symfonického dechového orchestru, což pro mě bylo
rozhodně osvěžující, jelikož jako hudbou v podstatě nepolíbená jsem hudby
dechových nástrojů zcela neznalá. První část koncertu tedy byla věnována i
strunám. Koncert totiž zahajovalo Husakovo quarteto, což byli čtyři sympatičtí
studenti (dvoje housle, viola, violoncello), kteří nevypadají na to, že by je
bavila jen a pouze klasika, jelikož to rozbalili s Adele a jejím „Rolling
in the Deep“. Jejich houslista pak doprovázel i dechový orchestr. A také si tam
zazpívala Beseda Brněnská. Jen mi u „Rhapsody in Blue“ strašně moc chyběl
klavír. Pro mě to byla taky první návštěva Sono centra v Brně, což má být
nejlépe ozvučený sál u nás. Prý se to ale týká hlavně elektronické hudby.
Osobně mi to taky tak přišlo. Ne snad, že by orchestr či zpěvy zněly špatně,
ale měla jsem pocit, že pro orchestry tenhle prostor prostě není. Zvuk se mi
tam vůbec hezky nenesl, i když to možná bylo i tím, že jsem seděla
v nejvyšším patře. Prostor je to ale zajímavý, takže jsem zvědavá na
leden, kdy máme jít na Vangelise.
Facts: „Vánoční koncert Konzervatoře Brno“; Sono centrum v Brně, 2015
Asonance: Vánoční koncert
„Zuzana byla dívka, která žila v Amesburry. S jasnýma očima a řečmi pánům navzdory…“
Stejně jako loni a také předloni jsem si nenechala ani letos ujít vánoční
koncert Asonance, který se konal tradičně v brněnském Semilassu. Oproti
předešlým návštěvám už drtivou většinu písniček dobře znám, jelikož Asonanci
v posledním roce pravidelně poslouchám, když jedu autem. Je to totiž
strašně uklidňující, což může být současně i trochu překvapující. Když se totiž
člověk zaposlouchá do textů, zjistí, že většina z nich je poněkud
morbidní. Skotské a irské balady, které v českém překladu nejčastěji hrají,
totiž málokdy dopadnou dobře. Jak bylo i na koncertě řečeno, pokud na konci
příběhu umře méně než pět lidí, je to třeba brát jako happyend. A pokud se
zpívá o tom, že ještě hlavní hrdina příběhu žije, tak ještě rozhodně není konec
písně ☻. Přesto všechno mají koncerty vždycky skvělou atmosféru a ty necelé tři
hodinky utečou jako nic. Letošní koncert měl jedinou vadu, a to bylo ozvučení
v první části koncertu, což naštěstí zvukaři jakž takž napravili alespoň
na druhou polovinu. I hlasy, které jinak nemají chybu, proto někdy zněly jinak,
než jak jsem zvyklá. Koncert končil až těsně před jedenáctou, takže jsem se do
postele dostala trochu promrzlá až těsně před půlnocí. Nicméně celou cesty mi
písničky stále zněly v hlavě, takže mi to vůbec nevadilo. „Kilikelly, září tisíc osm set padesát, Petře, můj synu,
buď zdráv….“
Facts:
„Vánoční koncert Asonance“; Semilasso (Brno), 2015
Ondřej Havelka a jeho Melody Makers uvádějí
„Nás to tu furt baví!“
„Orkestru Melody Makers je dvacet. Krásný věk. Mládí
v rozpuku a přitom již jisté zkušenosti.“ Ondřeje Havelku mám moc
ráda a jeho koncerty se snažím vždycky včas podchytit, což se mi ale bohužel
loni nepodařilo, jelikož v Brně koncertuje sporadicky. Letos jsem to také
skoro nestihla, ale naštěstí Melody Makers letošní zastávku v Brně uskutečnili
v Mahenově divadle, které je rozhodně větší, než dosavadní Semilasso. I
tak jsem dostala lístek už jen na bidýlko hezky pěkně pod střechu. Byla to moje
premiéra ve čtvrtém pořadí ☻. Musím říct, že na divadlo bych si takové místo
rozhodně nevybrala, ale na koncert, když je navíc hezky vidět na celé jeviště,
to nebylo zase tak špatné. Přestože mám Semilasso vcelku ráda, swingový koncert
se mi mnohem víc hodil do červeného sametu. Kromě toho, že je útulnější a teplejší,
také umožňuje hezky se na koncert vyfiknout. Já sice zvolila pohodlí a teplo,
ale slečna za mnou na sobě měla dlouhé plesové šaty a krásný účes a lá 30.léta.
Snad kromě dvou songů byl celý repertoár nový a nesl se v duchu vzpomínání
a bilancování nad uplynulými dvaceti lety. Melody Makers totiž slavili 20 let od
svého založení a soudě podle jejich nasazení a odezvy publika, vidím to minimálně
na dalších dvacet let.
Facts: Ondřej
Havelka a jeho Melody Makers uvádějí „Nás to tu furt baví!“; Národní divadlo
Brno (Mahenovo divadlo), 2015
Louskáček
Ačkoli to není česká
tradice, pro milovníky baletu je Louskáček podobnou vánoční tradicí jako třeba
pro moji maminku „Česká mše vánoční“ Jana Jakuba Ryby alias J. J. Fishe. Na
přenos moskevského baletu jsem se vydala poslední den před odjezdem na
Vysočinu, kde jsem trávila Vánoce, do Kina Art. Musím, říct, že se mi tyhle
přímé přenosy a záznamy baletů nebo i činoher strašně líbí. Mají krásný zvuk,
obraz i atmosféru, a můžete tam klidně jít i s neumytými vlasy. Na
moskevskou verzi Louskáčka jsem byla zvědavá, neboť se mělo jednat o dospělejší
verzi, než je ta, kterou uvádějí v Brně. Hlavní postava se jmenuje Marie,
nikoli Klárka. Stejně jako Klárka i Marie dostane loutku Louskáčka, z níž se
později vyklube Princ. Na rozdíl od brněnské verze, kde je ale Klárka malou
holčičkou, které dělá Princ alias Louskáček průvodce Královstvím cukrovinek, s jejíž
královnou pak tančí ono slavné pas de deux, tady se Marii stává partnerem a ve
společnosti oživlých panenek, které ve dvojicích tančí národní tance (a
skupiny, která tančí vídeňský valčík), společně cestují do Království vánočního
stromu. A celé je to sen. Musím říct, že se mi ten příběh líbil méně, než ten s královnou
cukrovinek, ale tanečně to bylo opravdu skvělé. Hlavně Louskáček/Princ byl ten
nejprincovatější princ, kterého jsem kdy na pódiu viděla ♥. Během svátků jsem
pak viděla i vídeňskou verzi, jejíž příběh byl té moskevské docela podobný.
Facts: „Louskáček“;
Bolshoi Theatre (přenos z Kina Art), 1966; autor: Petr Iljič Čajkovskij, choreografie:
Marius Pepita a Yuri Grigorovich
zdroj: zde
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za všechny komentáře ♥