„Posedlost“ –
stav mysli, kdy je jedinec ovládán nutkáním, které nedokáže ovládat či tak činí
jen s velkými obtížemi. Synonyma: bláznivost, ztřeštěnost, dychtivost. Posedlost může mít mnoho tváří. I já jich pár mám, ale žádná z mých posedlostí není na
takové úrovni, abych se neovládala. Tedy pokud samozřejmě nemluvíme o jídle. Nebo
náušnicích. Nebo …. Tak nic. Je tu ale i posedlost být s tím, koho
milujeme, i když kvůli tomu děláme rozhodnutí, kterých můžeme litovat. Posedlost
být tím, kým bychom chtěli být, ale nemůžeme, jelikož nám chybí talent. Posedlost
tím, abychom byli nejlepší v něčem, co nás naplňuje i ničí zároveň. Nebo
posedlost někým, koho nechceme opustit i přesto, že mu můžeme ublížit.
Omar
 |
|
|
„Pokud chceš osvobodit naši zemi, je tu cena, kterou musíš
zaplatit.“ Na další projekt v rámci filmového klubu jsem se nijak
výrazně netěšila. Omar je palestinský celovečerák a moje představa byla docela
jasná. Vlastenecký, proti izraelský a plný utrpení. Ale chyba lávky. Je to
v podstatě milostný příběh mladého pekaře, který každý den riskuje při
přelézání zdi přetínající území Palestiny jen proto, aby viděl svou milovanou
Nadiu. Omar je taky asi jako každý chlap kolem něho bojovníkem za svobodu, ale
celá jeho banda je trochu amatérský spolek. Když se pak ocitne v zajetí,
musí se rozhodnout, jak se zachovat, na jakou stranu se přidat. Dobře udělaný a
dobře natočený film s překvapivými zvraty, který má rozměry antické
tragédie. Zejména závěr je opravdu povedený. A šokující. A při otázce „Víte, jak se chytají opice v Africe?“ Vás na konci zamrazí. Za mě 85%.
Facts: „Omar“;
Palestina, 2013; režie Hany Abu-Assad Omar
Big Eyes
 |
|
|
„Jsi jediná živá duše, které mohu svěřit své tajemství.
Namalovala jsem každé z nich. Každé velké oko. Já.“ Pokud bych si
nepřečetla, že tenhle film natočil Tim Burton, nepoznala bych to. Překvapivě
civilní biografický snímek o Margaret Keanové, která se proslavila takovými
podivnými obrázky dětí s obrovskýma očima, ale jejíž práci si po dobu
deseti let přivlastňoval její naprosto neuvěřitelně sebestředný manžel Walter. Ten
svůj podvod dotáhl do podoby absurdního divadla a hlavně tomu všemu začal věřit,
což je na tom příběhu to nejpodivnější. Přestože nakonec v porozvodové
bitvě prohrál spor o autorství, do konce života trval na tom, že všechny ty
obrazy namaloval sám. Škoda jen, že po prohraném sporu už nenamaloval vůbec nic
☻. Snímek je příjemná oddychovka s neotřelým příběhem, ale jinak není
ničím výjimečný. Burton bohužel až příliš často opakuje motivy a využívá
vypravěče, snad aby divák nezapomněl. Nebýt toho, dala bych víc, ale takhle asi
jen 75%.
Facts: „Big
Eyes“; USA/Kanada, 2014; režie Tim Burton
Whiplash
3.jpg) |
|
|
„V jazyce nejsou dvě slova, která by ublížila víc, než
„dobrá práce“. Skoro bezkontaktní válka mezi Andrewen (studentem-bubeníkem)
a Fletcherem (jeho učitelem-despotou). Dvě ega proti sobě. A do toho všeho
dusna jazz. Na film je spousta chvály. Jak na příběh, tak na herecké výkony.
Musím říct, že mě to nepřekvapuje. Film má strhující tempo, i když se
v něm v podstatě střídají jen dvě prostředí. Zkušebna a zkouška
kapely. Ani jedna z postav nevyvolává příliš sympatií. Oba jsou posedlí.
Oba jsou egouši na entou. Oba pohlcuje hudba a touha po dokonalém rytmu
natolik, že přestávají být snesitelní pro své okolí. Frenetický střih v rytmu
hudby a detailistická kamera, která sleduje výraz a pohyby hráčů stejně jako
jejich nástroje, jež se při hře stávají jejich přirozenou součástí, dávají
scénám úžasnou dynamiku. Ale tohle není hudební film, je to spíš thriller anebo
sportovní film, kde se místo kopačáku mlátí paličkami do bubnu. Ocenila jsem,
že se nikdo nesnaží tvrdit, že tohle je cesta k tomu, jak být nejlepší.
Fletcherův „pedagogický“ přístup totiž může fungovat jen na podobného
psychopata jako je on sám. Což Andrew je. Na konci sice hraje rytmicky
dokonale, ale nezbavíte se dojmu, že technika přebila emoce. Většina z nás
by z toho měla do konce života deprese. Usmíření nečekejte, ale ten konec je
strhující. Za mě 95%.
Facts: „Whiplash “; USA, 2014; režie Damien Chazelle
Padesát odstínů šedi
5.jpg) |
|
|
„Nejsem schopen si od Tebe
udržet odstup.“ „Tak to nedělej.“ To bylo tak. On byl neskutečně bohatý a úspěšný
mladý muž s tragickým dětstvím a zálibou v BDSM (pokud nevíte, doporučuji
vygooglit) a ona je jakoby obyčejná vysokoškolačka. Říkám jakoby, jelikož je to
samozřejmě kočka s vizáží topmodelky. Potkají se, přelítne jiskřička,
vášeň, on jí předloží prapodivnou smlouvu, ona se přistěhuje, … sex,
nedorozumění, sex, démoni minulosti, pásek, slzy a bum … konec prvního dílu. Prvního
ze tří! To byl trochu podraz. Padesát odstínů šedi je strááášlivě úspěšná
kniha, kterou jsem nečetla. Měl by to být erotický román, což asi i bude. Na
film je hodně špatná kritika, což není tak úplně zasloužené, jelikož film jako
takový sice ničím výjimečným nenadchne, ale také si nehraje na nic jiného než na
klasickou červenou knihovnu. Pravda, je tam poměrně dost nahoty a taky sex, ale
je to celé takové „plyšové“ a v rámci žánru si podle mě film špatně
nevede. Dala bych tak 70%, už jen za ten byt a osobního řidiče hlavního hrdiny. Upřímně řečeno,
nechtěla bych být právníkem, co mu psal tu smlouvu ☻.
Facts: „Fifty
Shades of Grey“; USA, 2015; režie Sam Taylor-Johnson
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za všechny komentáře ♥